A proč právě v tomto penzionu ?
Tento dům byl postaven v letech 1974 až 1978 mými rodiči, Josefem a Zdeňkou Jahodovými. V této době již přes deset let jezdili do naší obce Miroslav a Běla Horníčkovi se svým synem Honzou na prázdniny. Tehdy jezdili takzvaně "na byt" do chalupy čp.52 k paní Šebíkové, od které chalupu v sedmdesátých letech 20. století odkoupili a stavebně upravili. Postupem času začali Horníčkovi shánět někoho, kdo by se postaral o chalupu a zajistil v zimním období teplo a odklizení sněhu v době, kdy se chystali z Prahy do Kytlic. Tímto "správcem" se tehdy stal můj otec Josef Jahoda. Zpočátku zajišťoval sekání a úpravy zahrady, drobné stavební práce a údržby, které chalupa a Horníčkovi vyžadovali. V této době se začal rodit vztah mezi oběma našimi rodinami, který se časem přelil do polohy velice osobní. Horníčkovi nás často zvali na posezení k nim a naši zase na oplátku zvali Horníčkovy k nám, do tohoto domu. Po úmrtí paní Běly Horníčkové se starost o Mistra, když pobýval v Kytlicích na chalupě, přenesla zcela na mé rodiče. Máma panu Horníčkovi prala, žehlila a vařila, táta s ním žil prakticky celé prázdniny na chalupě a doprovázel ho také jako řidič po jeho vystoupeních v širokém okolí. Právě v tomto čase se stal tento dům pravým zátiším stárnoucího umělce, zátiším, kde si mohl s někým popovídat, místem, kde mu máma vařila jídla, která měl rád a v neposlední řadě také místem, kde si mohl jen tak posedět se svojí dvojkou červeného a vzpomínat. Poslední etapu svého života dožil pan Miroslav Horníček v Liberci, v domě svého lékaře MUDr. Vladimíra Mareše, který se o něj velice dobře staral několik let.
